Shadwell

POMO

Kdo je ten Shadwell?

Nebudu hledat kompromisy, Shadwell je od přírody pozér, co si neuvědomuje rozdíl mezi realitou a fikcí, strká do jednoho pytle filmové teoretiky, politiky, kritiky, režiséry a stíny minulosti. Sáhodlouhý rádobydokument je stejně neuvěřitelný, jako ubohý (natáčení Tetsua se mnou skrytou kamerou, uznejte, člověk by se v podobné situaci fakt nehlídal). Trapas na trapas, když si už někdo přijde pro Zlatou malinu a ještě pronese děkovnou řeč, nemám potřebu psát delší komentář.

Projev Ala Gora se střihem na Adolfa Hitlera? Shadwelle, jsi bůh.

Je to úsměvné, kam to Shadwell dotáhnul. Je to k pláči, že to považuje za seriózní dokument.

Viděl jsem prodlouženou verzi a jsem maximálně zhnusen. Propagandistické, homosexuální, manipulativní, žádná stopa po Shadwellově sebereflexi, schizofrenicky sestříhané, kýčovitě nasnímané a rozpolcené. Tyto dojmy ve mně vytvořily za několik dní neskutečný guláš pocitů a vzpomínek a jak se tak dívám, nejsem sám. Totální výplach mozku, teď mám napsat článek do Cinemy a nedostává se mi slov.

Měl jsem možnost vidět předpremiéru filmu, který se dle oficiálního textu distributora snaží působit sofistikovaně co do výběru výsledného materiálu, ale poslední věta ("Shadwell se vrací domů jako uznávaný hrdina.") je lež a nic banálnějšího a hloupějšího byste těžko pohledali. __ Mojí snahou není diskreditovat Shadwella, protože mám za to, že na to si vystačí sám, ale vymezit se vůči někomu, kdo terorizuje filmovou teorii, znásilnuje cizí teze a vytrhává je z kontextu a diskredituje odborný i fanouškovský přístup k filmu. __ Shadwell, který je denodenním NEVÍTANÝM hostem mého profilu, si přečetl jasné důkazy o vykrádání cizích textů a stejně jako miliardkrát předtím (s psaním uživatelů ohledně výměny bodů, které si nedal nakonec do TOPky, s připravovaným výzkumem s biologickou fakultou...), i tentokráte to nebyl schopen přiznat, v poště mi vyhrožoval Pomem a úvodní formulaci svého komentáře změnil. Ovšem stopy tam stále zůstávají a je patrné, koho tentokrát vykradnul. __ Film zcela evidentně obsahuje názory Bordwella, Douglase a mě, akorát zpřeházené, znásilněné, upravené a vložené do Shadwellových úst. Ten sám se v závěru pasuje na nejvýznamnějšího teoretika dneška a jednou větou potopí dosavadní filmové znalosti jmenovaných. __ Shadwell je píča plechová a měl by chcípnout. Konec.

Shadwell

Upřímně mě překvapuje, s jakým umem a vyzrálostí jsem natočil a napsal svůj první film. Společnost se ale, jak se zdá, opět vymyká. Je to famózní průvodce a povinnost pro všechny, kdo to s filmem myslí vážně. V čem je dokument mj. zajímavý? Dovolím si pár poznámek. 1, Celý dokument je vyprávěn jako zápas se zhoubným nádorem dnešních nevyzrálých teoretiků a s jejich dětskými choutkami. Zprostředkovává tohle dílo transcendenci, nebo ji pouze zobrazuje? Rekněme, že i zprostředkovává, přestože to sám vím. Mnohdy opouštím dokumentární rámec a vytvářím základní dramatický oblouk či dokonce naraci, protože vím, že si to publikum žádá. 2, Nejsem egoista, tudíž se stejnou měrou dovídáme o mně jako o filmech mého srdce. Dávám najevo, že inspirací mi nebyly jen profláknuté kusy, ale zejména zapomenuté a béčkové dokumenty mapující natáčení sedmdesátkových hororů, sic společensky neslučitelné, ovšem o to podnětnější. 3, Taktéž vzejde z dokumentu příhodná otázka, zda byl pro film významnější přechod z němé éry na zvuk, z černobílé barvy na technicolor, nebo ze standardní velikosti plátna na širokoúhlý CinemaScope. Poté co tuto otázku bleskurychle zodpovím, navždy se na mě budete dívat jako na jiného člověka. Zatímco Kubrick dokázal působit na člověka 20. / 21. století, jako kdyby vešel do ohromného barokního chrámu a ten na něj dýchl nevyhnutelností a žádal po něm pokoru a podřízení se víře, já jdu v tomhle mnohem dál, neboť jsem ztělesněním kvality. 4, Určitým způsobem přepínám mezi jednotlivými způsoby vnímání a nechávám na divákovi, kam se přimkne. Co vůbec ztělesnuje v umění požadavky a kritéria lidu? Moje amatérské filmy se přes počáteční ostych při premiéře setkaly s obrovskou popularitou a jsou přímým důkazem toho, že obyčejní lidé chtějí víc, než je jim dáváno. Pokud filmová kritika upozaďuje režiséra a při analýzách velí hodnotit dílo samotné, jak si počínat s tvorbou tak silné osobnosti? V mém případě paradoxně velmi snadno. Přestože jsem velkým člověkem, nikdy jsem se nestal autorským režisérem. 5, Jaká je souvislost mezi mojí povahou a mými filmy? Já v sobě propojil vizionáře a pragmatika, konzervativce a novátora, příkladného rodiče a existencionalistu, uzavřeného nemluvu, který byl nucen 24 hodin denně komunikovat s celým štábem. Přes svou výpovědní hodnotu dojme dokument víc než 98% filmů a po jeho zhlédnutí chcete podvědomě ocenit všechny mé budoucí filmy maximálním hodnocením. Je evidentní, že máte dočinění s někým opravdu výjimečným, ale přitom tak dosažitelným, že mám přímo chuť vzít kameru a pustit se do toho. Ostatně samotný Shadwell přes svoje zanícení a genialitu stěží očekával, čeho všeho dosáhne a začínal jako každý druhý – tedy od píky. 6, Hodně lidí kritizovalo prostřední část filmu, kterou vám nyní osvětlím. Proč Kubrickovo dílo setrvalo, když skutečnosti, kterých se dotýká, byly řešeny ve spoustě jiných filmech? Je to dáno emocionální prázdnotou Kubrickových filmů. Zatímco Bresson rozkládal drama na elementy, a emoce tím vysával, Kubrick zabránil hned v prvopočátku, aby mu nějaké emoce do filmu vůbec pronikaly. Při natáčení tak vehementně působil na herce, že se veškerý sentiment a cit odbyl na place a na samotné filmy žádný nevyzbyl. Herci byli pro Kubricka jen prostředky ke ztvárnění výsledné kompozice - nulová stylizace postihovala pravdu světa jako boží oko, jako nezaujatý, zcizující pohled vizionáře, který sice nemá lidi rád, ale rozumí jim a jeho uvědomění paradoxně předčí mnohé přisluhovače empatie. A vtom je ta síla, krása a čistota jeho díla a tedy setrvalá hodnota. 7, Enviromentální čtení dokumentu donutilo přehodnotit filmovou TOPku nejen aktivistu Al Gorea, rodáka z Washingtonu, ale všimli si toho i odborníci přes fokalizaci (vypravěčská finesa zostřující hledisko té které postavy). Režisér a scénárista Shadwell není zdaleka první, koho sledování běžných životních situací dovádí k soudům nad okolní společností, avšak do svých filmů to promítá s takovou průzračností, že nezbývá než s ním od první minuty (nikoliv však bezvýhradně) souhlasit. 8, Je tedy nutno volat do Vatikánu, že je třeba uznat další zázrak? Je. Když na tyhle věci máte oko, vidíte, ze Shadwell je naprosto stoprocentně atraktivní a revoluční. Nakonec všemožnými citacemi a vsuvkami dává Shadwell najevo, že klasice se musí hledět do očí (Kubrickovi se silně přibližuje) a že vytváří vlastní autonomní klasiku.

Chtěl jsem dát 1* za zhruba desetiminutovou pasáž o sexualitě ve filmech, ale všechno skončilo dřív, než jsem si začal dělat poznámky.